Obsah
Historie a vznik Kraselova
Český kronikář Václav Hájen z Libočan spolu s Janem Hodějovským z Hodějova stanovili založení Kraselova k roku 816. Tento předpoklad vychází z pověsti a pokud se týče jména Kraselov je velice pravděpodobný.
Dolní část Strakonicka v té době byla již značně osídlena, byla tamními obyvateli vyhledávána klidná místa pro nové osídlení, což plně platilo i pro budoucí Kraselovsko. Kronikář Beckovský napsal, že kolem uvedeného roku žil v Píseckém kraji bohatý muž jménem Krasel. Zanechal vdovu Řepici, se svojí družinou přebrodil řeku Otavu a Volyňku, vyhnul se zalidněné oblasti Volyňska, hradišti u Sousedovic, hradci u Nemětic a ubíral se západním směrem podél Smiratického potoka. Mírně stoupající úžina přivedla Krasela s družinou na nejvyšší bod toho území. Za své budoucí sídlo zvolil Krasel mírnou nížinu na východ otevřenou. Tichý, ještě nezalidněný kout, porostlý hlubokými lesy s velkým množstvím zvěře k lovu.S družinou postavil tvrz, opevnil ji příkopy a natrvalo se usadil.
Vzrůstající počet obyvatel družiny nutil příslušníky rodin, aby v blízkosti tvrze začali stavět jednoduché příbytky. Další stavby nejvíce pokračovaly východním směrem. Josef Hora, řídící učitel z Horažďovic ze Školním věstníku roku 1882 o Kraselově napsal:“ Kraselov je osada starobylá to nejspíše jedna z prvních na Prácheňsku. Původně zde stával jen malý hrad, jehož dějiny se ztrácejí v pověstech a bájích.“
Osídlení a výstavba Kraselova
První jednoduché domky se začaly objevovat kolem stávající tvrze a jejich rozrůstání pokračovalo východním směrem. Zbytky takových domků bylo ještě ke spatření v 70.letech 20.století.
Větší výstavbu Kraselova lze pozorovat až do roku 1770, kdy bylo císařovnou Marií Terezií nařízeno číslování domů. V té domě měl Kraselov 21 chalup. Větší stavební a osídlovací ruch nastal kolem 18.století, kdy císař zrušil ve většině případů robotní povinnosti a dovolil za poplatek kupovat půdu. Číslování domů se provádělo postupně jak přibývaly chalupy. Nebyl brán na zřetel na čísla domů, které v té době zanikly.
Osada a kostel u sv. Anny
O osadě Lhota u sv. Anny je velice málo zpráv a o jejím vzniku není žádných záznamů. Jedině název Dobrá voda souvisí se vznikem lázní pod kostelem. Rovněž postavení kostela sv. Anny souvisí s ustáleným názvem osady. První zprávy o osadě se objevují až roku 1594, kdy osada patřila k majetku Petra Voka z Rožmberka. Roku 1619 Bohuslavu Boubínskému z Újezda, který osadu koupil i s Kraselovem. Tehdy osada měla pět usedlostí a dvory Pechlátovský a Peckovský. Roku 1620 byla Lhota s Kraselovem Bohuslavu Boubínskému zkonfiskovaná a prodána Václavu Koutkovi od té doby dějiny Lhoty souvisí s dějinami Kraselova.
Roku 1682 Jan Ignác Chanovský-Dlouhoweský nechal postavit kostel sv.Anny na vršku zvaném „Chloumek“. Později byly přistavěny ke kostelu dvě kaple a za Jana Felixe Chanovského roku 1720 byly postaveny kolem kostela ambity. Jan Ignác Chanovský sám kostel vysvětil a na hlavním oltáři vystavil sochu sv.Anny. Jan Ignác nechal při kostele zřídit byt pro kaplana.
Jan Josef Chanovský v roce 1761 nechal postavit pod kostelem sv.Anny lázně. Z blízkého pramene nechal vodu prozkoumat u pražského lékárníka Hellyho, která měla léčivé účinky. V roce 1761 nechal vysázet od kostela až k lázním lipovou alej. V roce 1967 se tam nacházela lípa v objemu 580 cm a v průměru 184 cm. Stáří lípy bylo odhadnuto na 400 let.
František Xaver Chanovský pro lázeňské hosty nechal postavit velký obytný dům. Dům stával v místech, kde se nyní nachází Hlavů usedlost.
V roce 1924 lázně koupil od Karla Dlauhoweského Antonín Rataj. Ten je prodal v roce 1929 kapitánu čs. Armády ve výslužbě Petru Boudovi, který byl kraselovským rodákem z čp.10. Nejstarší syn Josefa Chanovského, Jan Karel Vincenc v roce 1798 nechal v Českých Budějovicích přelít zvony z Kraselovského kostela na dva velké zvony do zvonice u sv.Anny.
V červenci roku 1916 někteří členové obecního zastupitelstva se ujali sbírky na pořízení nového harmonia do kostela sv.Anny. Podnětem k tomu byl inzerát v časopise. Na sbírce se také podílel Karel Dlauhoweský a Spořitelní a záložní spolek v Kraselově. Celkem bylo vybráno 898 korun. Nové harmonium bylo dáno do provozu v srpnu roku 1916.
Kaplani v Kraselově :
1720 – 1725 Jiří Stolička, stal se kaplanem v Kraselově
1725 – 1749 Antonín Fidler
1749 – 1756 de Pendenitor, zemřel u sv.Anny
1756 – 1760 Karel Damaschi
1760 – 1794 Jan Kreibich, zemřel u sv.Anny
1794 - 1818 Leopold Skalický
1818 – 1825 Max Jiříček, stal se farářem v Kraselově
1825 – 1833 Jan Rathauský, stal se farářem v Kraselově
1833 – 1863 František Raušer, přešel vykonávat zámeckého kaplana do Němčic.
1863 – 1877 Jan Chochole, stal se farářem v Kraselově
1877 – 1893 Adolf Spálenecký
1893 – 1896 Adolf Astl, stal se farářem v Kraselově
1896 – 1905 Tomáš Sirůček
1905 – 1906 Karel Kolín
1906 – 1909 Tomáš Harant
1909 Jan Hajný
Historie Kraselovské školy
Než byla škola v Kraselově, vyučovalo se v místnosti na tvrzi. První škola se připomíná v nynějším stavení čp.9. u Cimburků o mnoho dříve, než byla postavena nová škola Františkem Xaverem Chanovským-Dlouhoweským v roce 1863. Roku 1793 byla bývalá škola (u Cimburků) opravena Janem Vincentem Chanovským. V období těchto let bylo při školních osadách 54 sedláků, kteří odváděli za vyučování 2 a ½ mázlíků obilí. Roku 1833 byla ke kraselovské škole připojena Sloučeň a to až do roku 1841. Kraselovská škola byla z počátku jednotřídní, až do roku 1863, kdy byla postavena nová škola. Toho roku byla postavena škola dvoutřídní a byla vysvěcena 29.prosince 1863. Stará škola u Cimburků byla koupena farářem Janem Rathauským pro svého příbuzného. Ten ji prodal Křišťanovi z Volyně a z bývalé školy se stal kupecký krám.
Roku 1877 byla škola rozšířena na trojtřídní. Zahorčice byly ke škole připojeny roku 1826 a před tím patřily k Čestické škole. Vyučování náboženství mělo stejný význam jako jiné předměty. Pro žáky byla povinnost účasti na bohoslužbách, zpovědi a přijímání. Od roku byla stanovena povinná docházka do školy a věk od šestého do dvanáctého roku dítěte. Roku 1919 na konferenci učitelů v Kraselově bylo usneseno, aby se přestalo s modlitbou před a po vyučování a aby se přestalo zdravit křešťanským pozdravem.Proti tomu rodičové svými podpisy prohlásili, že si přejí, aby děti jako dříve se modlily a pozdrav aby byl zachován. Konference musela své usnesení zrušit.
Od roku 1936 začal učit na škole Josef Slavíček, první kronikář.
Rok hoši dívky rok hoši dívky
1808 46 21 1855 91 88
1810 72 28 1860 102 110
1815 66 59 1865 114 98
1820 114 76 1870 129 85
1825 93 68 1875 137 102
1830 91 84 1880 118 124
1835 78 88 1885 120 140
1840 91 79 1890 143 105
1845 87 95
1850 77 95
Roku 1928 byl od kraselovské školy odloučen Hodějov, kdy tam byla postavena škola.Roku 1929 byl v zahradě před školou postaven památník padlým vojínům v první světové válce.Na špičce památníků byl původně připěvněn sokol s roztaženými křídly a památník původně stával u zdiva panské zahrady na návsi. Byl odstraněn pro stavbu Kampeličky.Nějaký čas byl složen u Bergerů, neboť tehdejší správce školy František Hlinka nedal souhlas k postavení památníků na školní zahradě. 8.května 1937 se kraselovští žáci zúčastnili s řídícím učitelem Josefem Slavíčkem uvítání presidenta republiky Dr. Eduarda Beneše v Pracejovicích. V kraselovské kronice je presidentův vlastnoruční podpis.
24.ledna 1945 bylo ve škole ubytováno 94 německých uprchlíků z oblasti polských hranic. Vyučovalo se v hostinci u Pechlátů. Uprchlíci byli v Kraselově do 9.května, kdy byli odvezeni koňskými potahy do Vacova. Toho dne přijel do Kraselova oddíl amerických vojáků. 13. července 1950 byla při škole zřízena mateřská školka. Od tohoto roku se pomalu začíná projevovat úbytek žáků. Počet žáků stále klesal a tak ve školním roce 1962 – 1963 byl pátý postupný ročník pro malý počet žáků přemístěn do Katovic. Postupně se blížil konec kraselovské školy. Stalo se to ve školním roce 1977 – 1978, kdy žáci začali dojíždět do školy v Katovicích, kam také dojížděl František Tušil. Tak skončila dlouhá a také bohatá historie kraselovské školy.
Osídlení a výstavba Kraselova
První jednoduché domky se začaly objevovat kolem stávající tvrze a jejich rozrůstání pokračovalo východním směrem. Zbytky takových domků bylo ještě ke spatření v 70.letech 20.století.
Větší výstavbu Kraselova lze pozorovat až do roku 1770, kdy bylo císařovnou Marií Terezií nařízeno číslování domů. V té domě měl Kraselov 21 chalup.
Větší stavební a osídlovací ruch nastal kolem 18.století, kdy císař zrušil ve většině případů robotní povinnosti a dovolil za poplatek kupovat půdu. Číslování domů se provádělo postupně jak přibývaly chalupy. Nebyl brán na zřetel na čísla domů, které v té době zanikly
Roku 1894 došlo k výstavbě nového hostince „U Buršů, později Pechlátů“. Toto stavení dostalo čp.6. po bývalé panské hospodě. v roce 1933 po požáru farských stodol a tehdy vyhořel i hostinec. Při stavbě byl hostinec rozšířen o taneční sál a jeviště. Na tomto místě stávala panská hospoda. Za dva roky na to, roku 1896 byl postaven na Skřivanů zahradě Vojtěchem Kluchem, rodákem ze Lhoty u sv. Anny jednopatrový dům s obchodem. V tomto domě v podkroví byla umístěna roku 1900 četnická stanice, v roce 1901 rozšířena pošta a v roce 1903 úřadovna kampeličky, založená v témže roce farářem Františkem Blahovcem z Volenic.
Na další rozvoj Kraselova měla vliv stavba silnice z Němčic v roce 1830.
V roce 1933 za pomoci a vlivu tehdejšího poslance Rudolfa Berana z Pracejovic byla postavena nová silnice z Kraselova do Katovic přes Makarov. V roce 1929 byla postavena Kampelička.
Za doby majitele Kraselova Jana Josefa Chanovského v letech 1713 – 1793 byla postavena tzv. „pazderna“, která stávala v místech u rybníku „V Zaluží“, kde nyní je olšový porost. Sloužila k máčení a sušení lnu pro další zpracování. Z toho je zřejmé, že i v Kraselově v zimních měsících v chalupách se konaly přástky.
V roce 1892 v obci vypuknul velký požár. Za velkého povětří se rozšířil od Prachejlů na sousední stavení.
Roku 1926 po požáru hospody u Sochů byl vystavěn nový hostinec. K sálu byla přistavěna místnost pro konání schůzí a pro spolek divadelních ochotníkůVybavení jeviště bývalo uskladněno v půdním prostoru hasičské zbrojnice, nyní autobusové čekárny.
V začátku 70.let 20.století došlo k přestavbě jednoho z nejstarších domků,Kuchaříků. V srpnu roku 1973 byla zrušena veřejná studna na návsi v roce 1975 byla zahájena stavba 9ti bytovky.
Ke konci 70.let bývalý dům Černíků již nebyl schopný obývání. Prodejna potravin byla přemístěna do sálu u Sochů a Černíků dům s dvorkem, sklady a pekárnou byl demolován a na jeho místě postavena z větší části svépomocí nová prodejna, předaná Jednotě ve Volyni. V roce 1980 byla ukončena stavba nové autobusové garáže se socialním zázemím.
První a druhá světová válka a život v obci
Svatoanenská pouť roku 1914 připadla na 28.července. Teplé a slunné počasí přilákalo na návrší kostela sv. Anny mnoho návštěvníků. Krámky s různým zbožím stály po obou stranách od kostela až k silnici. Pouťové atrakce, jako houpačky, kolotoče a střelnice nechyběly. V lese pod kostelem místní šenkýři poskytovali lahodný pivní mok, ale bylo i co k jídlu. Z kopule věže kostela se do daleka rozléhaly svatoanenské zvony, vítající přicházející procesí.
Nikdo z přítomných netušil, jak velkou změnou bude pouťové odpoledně. V odpoledních hodinách přinesl zvláštní posel oznámení, že vypukla válka. Byly hned vylepovány mobilizační vyhlášky a Manifest Jeho veličenstva císaře, Františka Josefa I. Rázem bylo nejen po pouti, ale i po veselí každý již tušil, co mladé muže čeká.
V hostinci u Sochů se konala pouťová taneční zábava. Byla již v plném proudu a chlapci podléhajíc vojenské povinnosti si na rozloučenou přidali i nějaký žejdlík piva na víc. K večeru se dostavili místní četníci a vybízeli všechny vojnou povinné muže, aby opustili zábavu a připravili se dle pokynů mobilizační vyhlášky. Do války odešlo mnoho občanů a hospodářství zůstala bez hospodářů. Pro vojenské účely byli odváděny zdravé koně, snižoval se stav hospodářského zvířectva, neboť i to bylo odváděno pro zásobování armády. Postupně se začala projevovat bída a hlad V průběhu války se konal povinný výcvik mládeže. Z Kraselova chodila mládež do Jetišova, kde ve škole vedl výcvik řídící učitel Mandelíček. Německou řeč do češtiny překládal zmíněný učitel. Občas přišla do vesnice zpráva, že některý z občanů byl vážně zraněn, nebo že zahynul. Tato válka trvala 4 roky a 3 měsíce. Skončila v říjnu 1918 a 28.říjen byl vyhlášen státním svátkem a vznikem samostatného Československa.
Na oslavu samostatnosti byla uspořádána slavnost a student Stříbrný pronesl na kraselovské návsi oslavnou řeč. Hrála hudba, v průvodu byli jezdci na koních. Po skončení slavnosti došlo k incidentu, při čemž jeden voják z války, občan z Hodějova, napadnul a insultoval a unsultoval zdejšího strážmistra Rybáčka za to, že on s velkou horlivostí posílal vojáky, kteří byli na dovolené, vždy předčasně na frontu.
Do první světové války z Kraselova a osad bylo povoláno celkem 62 mužů, z toho z Kraselova 37, z Milčic 5, z Mladotic 12, ze Lhoty u sv. Anny 8. Válečná léta si vyžádala i oběti z naší obce. Z válečných front se nevrátilo 12 občanů, buď padlých na frontě, nebo zemřeli po zranění. Začátkem roku 1917 za krutých mrazů byly sundavány z kostelních věží zvony pro vojenský průmysl. Z kraselovské věže byly odvezeny dva zvony. V poválečných útrapách se život na vesnici nezastavil. V obci bylo 14 dobrovolných dárců krve. Postupně počet vzrostl na 23 členů
V roce 1926 byl založen spolek myslivců. Až teprve 4.března 1930 se konala volba honebního výboru. Myslivecký spolek byl znovu založen v roce 1948 se šesti členy. O 10 let později již bylo 21 členů. Od roku 1950 byl nepřetržitě předsedou spolku Jaroslav Štěpánek ze Lhoty u sv.Anny a dlouholetými funkcionáři byli Miroslav Hudec, František Duba z Milčic a Václav Kubička až do své smrti roku 1979. V roce 1976 byl prováděl první odchyt zajíců. Tradicí se Kraselově stala o vánočních svátcích taneční zábava „Poslední leč“, kde byla vždy bohatá tombola.
Pro značný úbytek zvěře, současné hony již nejsou tím co bývaly. Ve 20.letech 20.století byl v Kraselově založen spolek „Domoviny domkářů a malorolníků při republikánské straně venkova. Spolek také zajišťoval nákup menších zemědělských strojů a podílel se finančně na koupení hodin na věžičku Kampeličky.
V roce 1930 knihovna spolku měla 280 knih. Za okupace nejhodnotnější knihy byly knihovníkem a pokladníkem Kampeličky, Josefem Slavíčkem zakopány. Některé knihy osvětovým pracovníkem ze Strakonic byly dány do sběru a možná, že to byly i knihy o historii Kraselova.
V roce 1938 měla Zbrojovka ve Strakonicích zájem o výstavbu dětské ozdravovny v Kraselově. František Uhlík nabídnul prostřednictvím Františka Maleče vhodný pozemek. Do obce přijeli zástupci Zbrojovky k jednání. Pro zřízení koupaliště bylo zapotřebí dalších okolních pozemků, ovšem jejich vlastníci odepřeli je prodat. Tím definitivně odpadla ku škodě Kraselova stavba silnice z Kraselova do Sousedovic, kterou vedení Zbrojovky chtělo vybudovat během dvou let.
21.května 1938 v ranních hodinách byla vyhlášena částečná mobilizace. Z obce Kraselova bylo povoláno 21 záložních vojáků. Vrátili se 20.června. 23.září 1938 ve večerních hodinách byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Z obce narukovalo 42 mužů do stáří 40 let. 27.září byl prováděn odvod koní. Politické strany od Národně socialistické až po příslušníky NOF se seskupili ve stranu Národní jednoty. V zápětí bylo vydáno nařízení k odevzdání braní a střeliva na obecní úřad. Byly zrušeny obě jmenované strany a ustanovena nová, strana Národního souručenství.
V této době docházelo k udavačství. Místní organizace Národního souručenství podala 4.ledna 1942 krajskému vedení v Klatovech žádost, aby do jejich činnosti byla schválena výstavba silnice Kraselov Sousedovice, autobusová doprava ze Strakonic až do Strašic, vybudování rozhledny na Mladotickém vrchu, úprava návsi a kanalizace v Kraselově. Krajský úřad to neumožnil.
24.ledna 1945 se do obce přistěhovalo 94 německých uprchlíků polské národnosti.
1. května 1945 přijala do Kraselova skupina šesti německých polních četníků, po zuby ozbrojená. Chtěli být ubytováni ve vesnici, ale po vyjednávání byli ubytováni v chalupě za kostelem sv.Anny.